† 27. 11. 2009 | kód autora:
dAbUž na to nemám, sem bez nálady, nebaví mě už cokoliv řešit. Ať už si najde jinou oběť, ať na mně zapomene! Mám pocit, že ztrácim svobodu, klid a prostě vůbec... Nechci se pořád ohlížet, vymlouvat, utíkat a já nevim co ještě. Když prostý NE někomu nejni dost jasný tak je to potom hodně těžký. A je mi líto lidí, co do toho začíná taky zatahovat. Grrrrrrrrrrrrrrrr... Mám chuť něco rozbít... :(
A taky vyletět nad mráčky :(
† 27. 11. 2009 | kód autora:
dAb
Vážně, na všechnu tu lidskou přetvářku. A ty absurdní výmysly lidí okolo, jen aby si nemuseli říct pravdu do očí. A nevim jak to dělám, ale vždycky se ke mně ta pravda dostane. A jak sem už zjistila, nemá cenu s tim vycházet ven, protože i když to víte, ten druhý se vám to stejně snaží vymluvit. Jen s vámi prostě nechce mít problém... Zřejmě každý z vás co si to teď čtete a známe se osobně mi něco nechce říct. A to já to všechno vim. Ale tak co, že jo? Necháme to být... Tohle se nezmění.
Navíc vzhledem k tomu, že lidi nejsou jak zvyklý tak ochotný pravdu vůbec přijmout, je to vcelku zbytečná hádka, která opět nikam nepovede... Ovšem jako vždy. A možná že by stačilo se jenom trochu snažit... :(
† 27. 11. 2009 | kód autora:
dAbAsi mám dneska psavou :) Rychle než mě to přejde :))
Včera (no vlastně dneska) v časných ranních hodinách sem se nad hruškovým džusem dozvěděla pravdu - JÁ SEM DELFÍN!!!
Jelikož delfín je, přátelé, nejchytřejší tvor hned po člověku. To možná mnohé vysvětluje Zajímalo by mně, jaké další zvíře to je po delfínu, protože to je určitě Kubi :) Abych mu oplatila toho delfína, kterýho ať si klidně vyfotí scenerem :))
Prostě včera bylo po dlouhý době zase veselo. A přesně to sem potřebovala.. Neměla sem už příliš náladu na to, sžírat se doma tim, jak jsem na tu anatomii úúúplně dutá. Tak jsem vyrazila s takovou bandou _______ (tady mi právě chybí to zvíře) do víru velkoměsta. Ehm.. Spíše města :) Domů sem přitáhla až ve dvě ráno, ale tak si řikám - mám se doma převalovat na posteli a přemýšlet, anebo vyrazim ven a na chvíli na starosti zapomenu? Nečekané je to, co u mně zase vyhrálo :D Na druhou stranu sem si to převalování užila stejně. Usnula sem až po půl čtvrté a stihla u toho dvakrát otočit kazetu s Divokými sny Maxipsa Fíka (ten mě vždycky podrží nad vodou)
Větší facka to byla ráno v půl osmé a na cestě do Prahy. Takže ráno ještě spršku na probrání, nóbl vohoz, vypracovaný otázky do brašny a kvapem na bus. Tedy nebýt náledí, určitě by to kvapem bylo :)
První cigaretu sem si zapálila až v jedenáct. Před Mekáčem s kafem (třemi mlíčky a dvěma cukry v něm) a Týnkou. Než došlo ke zkoušce, byla půlka (no, možná víc) krabičky v háji zelenym. Chjo, proč já sem takovej nervák. Jestli do pěti let dostanu aspoň jeden infarkt tak učebnice lžou :D
Učebna číslo 13 - to kapku znervózní. Ale uklidňuju se tím, že dneska už jednu obět vyhodil tak zářez má a mohl by být klid :) No holt se snažim uklidňovat i kravinama. Teď to zestručnim - po třičtvrtěhodinovém výslechu plným odborných zbytečností, ke kterým se už dnes nechci vracet odcházím s přiblblým úsměvem a indexem s vyplněnou ikonkou (velmi dobře, takže za dvě).
A tak si skočím se zarytým abstinentem (kruciš, co já jí to učim!!?) na jednu čirou vodečku na oslavu a mažu na bus domůůů... Uff to nejhorší je za mnou... Teď se pokusím porozumnět řeči delfínů
Závěrem jenom poznamenám důležitý objev - Zase sem zjistila, že to za ty nervy vůbec nestálo; a příště se to budu určitě pokoušet zjistit znovu :)))
† 27. 11. 2009 | kód autora:
dAbZase sem měla jednou hloubavou chvíli :)
Nikdo nemá právo soudit druhé. Protože nikdo druhému nevidí do duše. A i když je člověk co nejvíce upřímný, nedokáže přesně popsat co cítí. Prostě to nejde. Můžeme říci cokoliv, ale večer před usnutím máme úplně jiné názory. Protože v té tmě a v bezpečí postele stojíme jenom sami před sebou a jenom my sami se hájíme a víme, že nic nedokážeme skrýt. Navíc si jsme jisti, že se to nikdo další nedozví. Je to jenom mezi vámi, tichem a svojí duší, kterou nelze oklamat.
A proto mám teď nejraději chvíle, kdy můžu jít spát. Ponořit se tiše do sebe, uronit slzu, rozpitvat se krve a pak nerušeně usnout. Ráno se svěží a bez problémů vzbudit a vedět, že to nikdo další řešit nebude. A s očekáváním čekat večer, kdy za námi zase příde "duše" dát nám dobrou noc...
† 27. 11. 2009 | kód autora:
dAbZase něco nového po delší době
A.S. Puškin - VĚZEŇ
Mé kobce je temno a zatuchlý vzduch;
a nádherný orel, můj tesklivý druh,
jenž vyrost i v poutech, cár potravy rve
a křídly vzpírá se ne na poprvé.
Pak otravu nechá a dívá se ven,
tak jak by se mnou měl společný sen;
a dívá se po mně a křičí, a tím
mě volá a říká mi: "Uleťme jim!
Jsme svobodní ptáci, nu bratře, je čas!
Tam do oblak vzhůru nad bělostný sráz,
Tam nad moře siné, kde pobývat smí
Jen divoký vítr...
JEN VÍTR – A MY!"
A.S. Puškin - ANDĚL
Z bran ráje zlatá záře tekla
od něžné hlavy anděla.
Strmě a vzpurně z hlubin pekla
démona křídla šuměla.
Duch pochyby, duch popírání
k čistému duchu vzhlédl z tmy
a matně cítil, jak v něm maní
klíčí neznámé dojetí.
"Buď sbohem", řekl, "já tě viděl,
ne darmo jsi tu dneska stál:
Ne vše jsem v nebi nenáviděl,
ne vším jsem v světě pohrdal."
† 27. 11. 2009 | kód autora:
dAba mých poznámek :)
.: Nikdy nezměníte druhého. Ale tím, že změníte sebe, změníte fyzickou realitu kolem sebe včetně všeho co do ní patří! :.
A já si pořád říkala proč mám takovou smůlu na samý kretény. A dnes mi to bylo konečně vysvětleno. Sama si k sobě poutám lidi mně podobné. Takže vlastně ten problém je ve mně. Musím se nad sebou zamyslet Třeba se konečně pohnu z místa... A nebo mi z toho totálně šibne
† 27. 11. 2009 | kód autora:
dAb
.: Nejhorší věcí na světě je, že člověk, který vás zná nejlépe, vám dokáže zasadit smrtelnou ránu do toho nejslabšího místa a tím vás totálně položí na lopatky! :.
- Chtě nechtě se ze mně asi stává filosof. A teď nevím jestli je to spíš výhra a nebo definitivní prohra.
- Dneska mobil zapínám pouze v nejnutnějším případě. Na ajsko seru celkově.
† 27. 11. 2009 | kód autora:
dAb... a vlastně i před dovolenou Letos jsou ty prázdniny nějak moc nabitý
A na druhou stranu zasejc nějak moc rychle utíkaji. Teďka ještě Turecko, Podskalí, narozeniny a volno se zasejc v hazjlu. A od 1. září hurá do světa na novou školičku :) Já se tam snad i kapku těšim.
A ještě malý fotoreport ze Zvůle a Suchdola nad Lužnicí. Klidně bych to protáhla ještě o týden...
† 27. 11. 2009 | kód autora:
dAbA tak nevím, jestli televize a noviny už obyvatelstvo tý naší malý zemičky (vlastně celého světa) už totálně zblblo a nebo jenom já nechápu význam senzací...
Několikrát za poslední dobu proběhlo v novinách i televizi pár informací o těhotném muži. Thomas Beatie (34) z Oregonu v USA je prý prvním těhotným mužem na světě. Možná se na mně už kapku podepisu profesní deformace ze zdravotnictví, ale senzaci v tom jaksi pořád hledám. A prozatím marně.
Pokud totiž podle mého otěhotnotní bytost, mající dělohu a další potřebné "věci" uvnitř těla, kde onu senzaci hledat? Fajn. Pokud by se dítě vyvíjelo například ve varlatech, prostatě či bůh ví kde ještě - ano, je to absurdní myšlenka ale jen pro představu :) - beru to jako úžasnou senzaci. Ale pokud se dítě vyvíjí v naprosto přirozeném prostředí - odmyslíme-li si pár vousů a kapku jiných vnějších proporcí těla (díky bohu za mužstké hormony) nastávající "maminky" a soustředíme-li se na "vnitřní vybavení" - marně se snažím onomu popisovanému zázrakuporozumnět. Shrnuju to tak, že pokud má kdokoliv dělohu a podobné nezbytné orgány v těle a porodí dítě, může mít v občance napsané třebas že je lemur nebo dikobraz, ale pořád je to v mých očích žena. Neútočím tím na ty, kteří se narodím v "cizím" těle a snaží se to změnit - to vůbec ne, ale spíše přemýšlým, proč to zvedlo takovou vlnu zájmu ve společnosti. Rozum mi to nějak nebere
† 27. 11. 2009 | kód autora:
dAbKdyž si člověk takhle začátkem prázdnin začne marodit, napadají ho fakt šílený věci. Asi to je těma čtyřma bílejma stěnama, gaučem a větrákem - kamarády co teď vidim každý den
Jak člověk nemá co dělat, začne přemýšlet. Jen tak z nudy. A vzpomínat...
A tak si řikám, jaký to bylo krásný, když sem byla ještě malá. Celý dva měsíce prázdnin u babičky, plný výletů, koupání, šílenejch her, bláznivejch nápadů a tak. A najednou si nedovedu nějak představit co sme celý ty prázdniny vlastně dělali. 62 dní bez nudy a jenom na jednom místě. Teďka vymejšlíme pořád něco jinýho jak se zabavit, protože nás všechno začíná nudit. Ten stereotyp. Proč si teď nedokážu hrát jako kdysi? Zabavit se sebevětší kravinou a užívat si to léto. Není to kapku škoda? Že teďka mám úplně jiný starosti? Kdyby to šlo, vrátila bych to hnedka zpátky. Koukala bych na pohádky (i když to vlastně dělám pořád ) a o nic se nestarala.
Navíc teď jak sem doma tak koukám na všechny ty pohádkový pořady co dávaj v televizi. No kraviny na entou. Ale včera zrovna dávali tu pohádku kreslenou O zvědavém štěňátku (ten díl jak si sluníčko udělá z jeho vody v misce obláček aby se mohlo vyspinkat ), pak takový ty pejsky jak ten jejich strýček Fido lítá ušima a Macha s Šebestovou - ty starý díly jak mu tam ještě bliká ucho kdyý jede po zábradlí a Jonatán má v břiše ty dvě želvy . To byly dřív tak nádherný pohádky! Teď ty jejich mluvící traktory a až příliš "umělecký" pohádky - to je na zeblití
Kam se kruciš podělo to moje krásný dětství!!
P.S.: Zase na druhou stranu - oželela bych snad všechno co teď mám, ale mazlíka NEDÁM!!! Autíčko moje milovaný...
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
